Děti do stacionáře nastupují nezvykle ve středu, v úterý bylo ještě 1. ledna. Možná je dobře, že tu první týden nového roku budou jen tři dny. Byly delší dobu doma a autismus si přeci jen zvyklá na změny trochu déle.    Na některých z nich je vidět, že je Vánoce ještě neopustily. Jsou plné rodičovské lásky, cukru, pohádek a otázek, kdy už budou Velikonoce a čokoládový zajíček.    „Nějakou dobu to ještě potrvá,“ snažím se uklidnit situaci.   „Do oběda?“ zeptá se hned jedno.      „Asi na čtyři měsíce,“ odpovím popravdě.