Branislav Breza

“Pre istotu vysvetlím, že my slony nevyrábame len tak z ničoho. Presnejšie, zvyšujeme ich počet. Chytíme slona a privezieme ho sem, odpílime mu uši, chobot, hlavu, trup, nohy a chvost, potom to všetko šikovne poskladáme tak, aby vzniklo päť slonov. Čiže jedna pätina každého novo vyrobeného slona je pravá a zvyšné štyri pätiny sú umelé. To však na pohľad nevidieť , dokonca ani slony si to nevšimnú. Až také dokonalé ich vieme vyrobiť.”
― Haruki Murakami, The Elephant Vanishes

“Když jsem jedl, slečna Sook mi položila ruku kolem ramen. „Jenom tohle bych ti chtěla říct, Bráško. Ze dvou špatností nikdy nevzešlo nic dobrého. Od něj bylo zlé, že vzal tu brož. Ale my nevíme, proč ji vzal. Možná si ji ani nechtěl nechat. Ať už měl jakýkoliv důvod, určitě to neměl naplánované. Proto to, co jsi udělal ty, bylo mnohem horší: ty jsi ho chtěl pokořit. Ty sis to naplánoval. Teď mě poslouchej, Bráško: je jen jeden neospravedlnitelný hřích – úmyslná krutost. Všechno ostatní může být odpuštěno. Tohle nikdy. Rozumíš mi, Bráško?”
― Truman Capote

“Silence, silence. Then he switched his stool, turned his back to me as much as possible and continued working. I got up and walked to the men’s crapper and stuck my head out the window for fresh air. The guy was my father all over again: RESPONSIBILITY, SOCIETY, COUNTRY, DUTY, MATURITY, all the dull-sounding hard words. But why were they in such agony? Why did they hate so much? It seemed simply that they were very much afraid that somebody else was having a damn good time or was not unhappy most of the time. It seemed that they wanted everybody to carry the same damn heavy rock they were carrying. It wasn’t ENOUGH that I was working beside him like an idiot; it wasn’t enough for him that I was wasting the few good hours left in my life—no, he also wanted me to share his own mind-soul, to sniff his dirty stockings, to chew on his angers and hates with him. I was not PAID for that, the fucker. And that’s what killed you on the job—not the actual physical work but being closed in with the dead.”
― Charles Bukowski, More Notes of a Dirty Old Man: The Uncollected Columns

“Tak prosím,“ řekl a vzhlédl na mě od formuláře.
„Jsem spisovatel a momentálně mě opustila inspirace.“
„Tak spisovatel, jo?“
„Ano.“
„Určitě?“
„No, já nevím.“
„Co píšete?“
„Většinou povídky. A mám napsanou půlku románu.“
„Tak román, jo?“
„Ano.“
„Jak se jmenuje?“
„Špatně utažená pípa mé zkázy.“
„No ne, to se mi líbí! O čempak to je?“
„O všem.“
„O všem? Chcete říct, že je to třeba taky… o rakovině?“
„Ano.“
„A co takhle o mojí ženě?“
„Ta je tam taky.”
― Charles Bukowski, Factotum