Status Updates From Dom dzienny, dom nocny

„Kdybych se pokusila zhrnout všechny své knihy, mohla bych o sobě říct, že sepisuji příběhy různých míst, jsem reportérka veškerých imaginací,” říká autorka. (Doslov)

Nejtragičtější věcí v lidském životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít; nejsme tam, kde bychom chtěli být; nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha. Na druhou stranu to utrpení nás vždy stimuluje k tomu, abychom překonávali sami sebe.

Z nějakého důvodu si lidé oblíbili pouze jednu část proměn. Zamilovali si růst a rozvoj, a ne sesychání a rozpad. Dospívání jim bylo vždy bližší než hnití. Líbí se jim to, co je stále mladší, stále šťavnatější, čerstvé a nedospělé. To, co ještě není dokončené, trochu hranaté, ovládané zevnitř silnou pružinou potence, co se může ještě stát, vždy chvíli před, nikdy ani okamžik po.

Bylo by třeba utéct mimo vlastní tělo, dokonce sebe sama. Opíjet se? Prospat celé dny? Být aktivní až do amoku? Nepřetržitě se modlit?

Pouze smutek je opravdový, závislý. Být tam, kde nejsme, mít to, co nemáme, dotýkat se někoho, kdo není. Tento stav má rozporný a přílivový charakter. Je kvintesencí života a je proti životu. Proniká skrz kůži do svalů a kostí, které od této chvíle začínají bolestivě existovat. Ne bolet. Bolestivě existovat - to znamená, že podstatou jejich existence je bolest. Od takové bolesti není úniku.

Lidé mluví jenom o tom, co se ve skutečnosti neděje.