Status Updates From Bytosti schopné zemřít

Giauque naprosto gustovní. Ticho, samota, úzkost, zoufalství - to zní tak ohraně, ale v jeho provedení to není žádná derniéra.

úzkosti
znám všechna tvá soukolí
všechny tvé úskoky
a hrozivý prsten smutku
jenž pálí mé svraštělé maso
roky bez světla
zničené sny
iluze uzdravení
úzkosti
věcná společnice
nevěstou noci
hledám ti ztracenou krajinu
prchlivosti úsvitu
kde tonu ve svitu
na jednu vteřinu

Tajemný a temný Duprey, který na proud divoké surrealistické obraznosti skoupý není. Mně osobně více sedlo to poskrovné množství vázaného verše.

Temná místnost se vytratila. Schýlená bytost převrhla své oči. Ve žlabech žil klouže voda, bez nárazů, příliš pomalu na život.

Riviére spíš ne než jo. Ne že bych trpěl tak, jako on trpí v básních, ale prostě to nerozklíčuju. Každopádně ta nevyzpytatelnost - verš volnej jak můj svetr a najednou vázanej verš!

Sůl z vody sůl ze slz
nevrstvily můj život
A abych spal bez strachu
v oku mám zrnko písku.

Rodanského prázdnota a samota se přelévá i do básní. Dle medailonku asi nejzajímavější persona. Něco se mi trefilo přímo do noty, něco je příliš bezuzdné (respektive já jsem příliš uzdný).


Dýchám vítr smrti
Vydechuji abych vyvrátil strom života
Foukám zlověstný proud vzduchu na svůj popel
Hořím touhou zbožňovat noc šelem kdy podříznu modly šílenství
Objímám smečku vlků aby vyli mou lásku k noci která mi tě vrátí

Neveu výtečnej, na mě asi příliš divokej, nicméně ta obrazotvornost!

Nyní musíme přejít k akci
zabránit za každou cenu větru aby se stočil
natáhnout povlečení
proti jeho namodralým sliznicím
zkrotit ho
a pak mi zářivým pohybem
vytrhnout z dužiny velký
krásný porcelánový servis
a hodit ho do kopřiv.

Dallasová a její líbezný destruktivní surrealismus. na Prevela to nemá, ale šikovné děvče.

Když jsem chtěla v jejím ostružiním obrostlé studni, kde hladina vody byla tak hluboko, lovit modravé ryby, spadla jsem s tlumeným zvukem, rychle zadušeným.

třeba jsou to jen laciný výkřiky a zrovna se mi to trefilo do noty, ale Prevel naprosto dokonalej. ta jeho marnivost a deprimace je snad i inspirující.
příběh o velkých Skarabech hrající šachy či verše:

Představuji si že ještě žiju
Že jsem vstal brzy
Že kráčím opilý samotou
Divokou a panenskou zemí
Kde žádná bolest nebolí.

když to čtu, tak nevěřím, že žiji.