Thia > Recent Status Updates

Márquez was the og ragebaiter and you cannot convince me otherwise

Once again jsem narazila na knížku, která mě fakt zajímá a i baví, ale dokážu ji číst vždycky jen po pár stránkách...

Už jsem myslela, že tam fakt nedojdou :D
Úplně mě to neohromilo, ale bylo to fun, dobře se to četlo, některý postavy byly fakt skvělý (některý míň) a dám určitě šanci i zbytku série

I would die for Call.
Ale omg trefněji pojmenovaná ta knížka být nemohla, tohle je víc chození, než má v sobě Pán prstenů.

Začínám třetím dílem, kterej je ve skutečnosti první díl, i když záleží jak se na to díváte, nebo tak něco. Jsem zmatená a budu prostě doufat.

Tak jsme došli. Au.

Tuhle knížku je fakt těžký hodnotit. Když to je dobrý, je to *fakt* dobrý, ale pak jsou tu taky ty... ostatní části a místama je fakt poznat, že to potřeboval už prostě nějak zakončit, tak tam plácl nějakou random věc a sbohem (relatable).

Každopádně počínaje Vlky z Cally ta kvalita jde bohužel fakt dolů... ale Temná věž jako celek má i tak spešl místo v mým srdíčku

"So far I’ve traveled, he thought with his hands splayed on the ghostwood door. So far I’ve traveled and so many I’ve hurt along the way, hurt or killed, and what I may have saved was saved by accident and can never save my soul, do I have one. Yet there’s this much: I’ve come to the head of the
last trail, and I need not travel it alone." ;---;

Cílovááá rovinka, ou jé (i když podle toho, co si pamatuju, možná spíš ou né, heartbreak here I come)

This is a book that exists.

Z celý série je tenhle díl sám o sobě nejslabší, nic se nedořeší, je to roztrhaný na malý kousíčky a prakticky tahle knížka jen připravuje scénu, aby poslední díl mohl dávat smysl (v rámci možností ehm).
Myslela jsem si, že v ní je aspoň Callahanův badass moment, ale to je až v té další, takže ani za tohle nejsou plusový bodíky, sorry

Oooh boy, já jako asi chápu, proč to bývá v povinné četbě, ale je mi jasný, že kdybych se to snažila číst v šestnácti, v životě se tím neprokoušu.

Asi k tomu nemůžu říct nic, co neřeklo líp milion lidí přede mnou... Jen nevím, proč si to furt dělám, protože *vim*, že když otevřu knížku od Steinbecka, *budu* u toho řvát - no a tahle je dlouhá, takže jsem to zvládla i víckrát.

Tak ať to máme za sebou

Well. Napsaný skvěle, některý slovní obraty a přirovnání byly fakt excelentní, celou dobu jsem všechno popisovaný viděla živě před očima. Místama to ale byla celkem nuda, docela dlouho uprostřed knížky se nic moc pořádnýho nedělo. A asi třikrát jsem si myslela, že už je konec, ale ono to furt pokračovalo.

"You’re not supposed to move folk with wounds like that, but I thought some brain damage might do him good."
love it

"And for all the people I met, I could go a week, two weeks, without talking. No words but thanks, goodbye, how do. You’d think living in that outside place, a driver in a box seat, you’d feel small and you’d feel empty, but there was so much of me inside myself that all I felt was crowded."

Jsem na straně 28 už asi týden, takže hádám že tímhle tempem to možná do Vánoc přečtu

Bylo od začátku prakticky jasný, jak to skončí? Jo. Bylo to hodně fun, poutavě napsaný a zruinovalo to totálně moji produktivitu práce? Taky jo.

Střídání pov se naštěstí docela urovnalo, ale ten začátek byl teda... zajímavá volba. A nesnášim, že ze mě na konci vymáčkli slzičku takovým laciným trikem, you can'ttttt do this to me 3

Me 🤝 Maggie Stiefvater
naming your socially awkward Irishman character Finn Connolly

(Jsem v půlce knížky a nemůžu se přes to přenýst, this is so fucking funny, what even *is* reality dude)

Asi jsem si vybrala dvě knížky za sebou, kde mě budou iritovat změny POV. PROČ jsou ty kapitoly tak krátký?

"They were cold-water women and men. Deaths did not lead into the warmth of golden clouds, of harps and plucky music, of opulence or sedentary
peace.
The Ojibwe walked the winter."

Tohle byl fakt fever dream, ale jsem ráda, že jsem to nakonec nezahodila po 50 stranách, jak jsem zvažovala, protože se to dost rozjelo. Akorát 6 POV postav bylo až dost a autor *hodně* miluje slovo "convulsion" lol

Na tohle jsem asi moc střízlivá, nebo nevim

Protože kolem týhle knížky byl docela hype, byla jsem trochu skeptická vzhledem k tomu, kolikrát už jsem se kvůli tomuhle nachytala na úplnou chujovinu, ale tohle bylo fakt super ❤️

Welp... Asi jsem od toho čekala moc, no. Byly tam zajímavý myšlenky, ale objevily se asi až moc pozdě a ve finále z toho stejně kloudně nic nebylo. Třista stránek čekáte na rozuzlení záhady a pak to prostě skončí a nevíte nic. Great.

"May your first day in hell last ten thousand years, and may that one be the shortest."

Už jsem byla hodně ready to zahodit, ale konečně se něco začíná dít?

"There are people who will say that this whole account is a lie, but a thing isn’t necessarily
a lie even if it didn’t necessarily happen."

Z celý Temný věže jednoznačně nejlepší. Možná i prostě nejlepší od Kinga, tečka.

Idk proč jsem čekala happyend, ale nakonec byl prostě jenom end a je to asi dobře. Celkově to byla divná, místy depresivní a místy vtipná knížka, ale četlo se to dobře, jen mě trochu srala Lenky fixace na špeky ostatních postav, *jesus fucking christ we get it*.

Nakonec se každej musíme prokopat svýma sračkama, jak nejlíp umíme - a už ani ten Bowie tu s náma neni.

Ohodnotim to, až budu vůbec vědět jak vlastně :D

Kinda bych hlavní hrdinku profackovala za to, jak si sabotuje život a lituje se, kinda ji ale chápu. Also popis přehnaně ezo typů lidí je až moc přesnej a vyvolává to *vzpomínky*, tyhle postavy bych profackovala všechny lol

As with any other strong drug, true first love is
really only interesting to those who have become its prisoners.
And, as is true of any other strong and addicting drug, true first love is
dangerous.

Kdyby Hill nebyl úplně blbej, mohlo to být o 200 stránek kratší.