Iri > Recent Status Updates

Byla neděle 1. února 2026 a já sedím v kině. Slečna napravo brečí, kluk nalevo asi brečí a já taky sotva vidím, jak Sam vleče Froda k Hoře osudu. A říkám si: herdek, 25 let o té trilogii víš, tak co ji konečně dočíst? A já sama se sebou souhlasím, že opět nastal čas se do Středozemě vrátit i jinak.

Dno výkopu (Vilém Koubek) – námět 10 z 5 (postapo hraničící s literaturou faktu), provedení 3,5 z 5*

Detail o jazykové vybavenosti kultistů z Brno byl skoro tak děsivý, jako představa, že legendární Tom z Arrakisu zavře krám.

Husí kůže.

Splnit si sen (L. Lukačovičová) – formální 3.5*

Tohle je zrovna jedna z těch povídek, u kterých nejsem schopná se rozhodnout, jestli mě spíš fascinovala, nebo zda mě vůbec bavila.
Námět a dílčí detaily? Top tier. Atmosféra, tón a styl vyprávění? Ugh.

Ale jinak jo, asi si dovedu představit přetavení tohohle do plnohodnotné knihy. Jen tuhle představu si nechám pro příležitost, až si zase budu řídit svoje sny.

Konůpkův úvodní esej je za mnou. Připomenutí Cligése přede mnou, ale tahle velká párty nastane až zase zítra.

Dobrá, nepokrytě přiznávám, že ačkoliv je tohle neplánované rande naslepo, podnítilo mou zvědavost.

Finished reading Vardan’s story and I’m continuing on. Some impressions are forming, but I’ll wait until the end.

Point of Honor (btw. 10 out of 5)

I simply <3 Arvid.

Způsob vyprávění zdá se mi velmi svérázný.

Tyhle věci neexistujou (Anna Bolavá) (jo, furt to čtu odzadu, bo su hipster)

5,5 z 5

Nevysvětlující, divné, plíživě povědomě – až úplně cítíte, jak se vám letáky a bordel z dlažby lepí na tělo stejně jako fluidní přítomnost té hrstky zametajících osob.

Kéž by ten příběh nebyl vtěsnaný jen do povídky, ale nejlíp do celé knihy. Nebo dvou.

Jsem boomer.
K porozumění mluvy mladých potřebuji čtyři neurony místo dvou a ke všemu je moje kinder bueno z bílé čokolády. Pokrok.

Ale... zůstávám, protože show must go on, fr.

Být knihovníkem odsouzeným zpřeházet celý fond (pár tisíc špalíčků) má své výhody. Bez problému teď udržím Sandieho archiv #4 v jedné ruce, aniž by mi jedno nebo druhé upadlo :D

#brzybudumítsvalyjakoconanthelibrarian

Návrat duchů – již čteno v ENG, ale #dyckygaunt

Major Czytel byl vskutku věštec, he he.

Trhlina – 1 z 5

Trhlin byla tahle story vskutku plná.

Dědičný král – ne, tohle se na stupnici hodnotit fakt nedá

Po přečtení Farrerovy povídky se můj mozek proměnil na:
a) šrotkód,
b) nanoneuron,
c) apostatu,
d) neopravitelný touster.

Děkuju, tohle byla vážně bída.

Vzhledem k tomu, jak všichni kolem teď jedou Archiv 5, ne, že by to krásně nepopíchlo moje stále aktivní trauma z trojky, že jo. Takže nastal čas udělat pořádný leap of faith a asi dorazím čtyřku a sjedu i tu další Niagaru v hrnku od kafe.

Akorát jednu věc musím říct předem: Jestli se v tom či onom dílu stane něco Renarinovi, udělám si ze svých nasyslených sandersonovek roztomilý zimní táboráček -.-

Dovolím si pro příhodnost dění lehce alternovat jedno známé říkadlo:

Nechoď Iri s Baru na slez, mnohý příklad známe, pak do noci Argit budeš, spánek vezme kramle.

Arnogaur – 4 z 5

Khornovci popsaní na výbornou. Co víc k tomu napsat.

Duchové a zlé stíny – 4–4,5 z 5

Na Gola Koleu bychom mohli snadno uplatnit slavné rčení: Kdybys nebyl hlupákem, tak bys nebyl medvědem. Ale on Abnett udělal medvědy z nás všech. *fňuk*

Hlubší rány – 3,5 z 5

Když si pánové rozbíjejí držky, Khorne je u toho s řevem povzbuzuje. Strýček Tzeentch to celé zpovzdálí sleduje, cpe se u toho popcornem a klokotavě se mezi hrstmi směje.

Je fajn občas panu T. tu kukuřici sebrat a přidat se k němu.

Vdovy – 3,5 z 5

Mimikování Abnettova stylu se jeho paní povedlo v tomto případě velmi dobře. Jen si nelze nevšimnout limitace dané dějem páteřní dějové linky, což není chyba, protože bych, u Fetha, chtěla číst dál – jenže tohle pokračování jsem si vybrala už před lety.

Bouře – 3,5 z 5

Přílišně násilně useknutý konec (dobrá Abnettova škola, možná?) mi jenom potvrdil, že bych si klidně přečetla o Volponských královských snobech něco víc. Takže jindy, no.