Iri > Recent Status Updates

Ten, jehož hlas už slyšet není – Graham McNeill

4 z 5

Graham umí napsat nádherně ošklivé chaosí kekely (známe u Fujgrima, že). A taky je to ten typ autora, který si potřebuje všechno nejprve hezky nahodit, rozprostřít do široka a poskládat – tím i sebeuhozenější detail nabere na realističnosti. No a tady ho víceméně zasekla skutečnost, že měl napsat (jenom) povídku.

Bych četla dál. Ale... ostrouhám. Fňuk.

Tak takový pocit je vítězství (pořád totéž) – Dan Abnett

100 z 5

Já toho autora prostě miluju.

Co kapitola, to clickbait.

No ale... funguje to.

Všichni to jsou strašní kritoni. Ahrimane, vůbec se nedívám na tebe, ale ani trochu. A to se ta story ještě ani nerozjela. 😅

Byla neděle 1. února 2026 a já sedím v kině. Slečna napravo brečí, kluk nalevo asi brečí a já taky sotva vidím, jak Sam vleče Froda k Hoře osudu. A říkám si: herdek, 25 let o té trilogii víš, tak co ji konečně dočíst? A já sama se sebou souhlasím, že opět nastal čas se do Středozemě vrátit i jinak.

Dno výkopu (Vilém Koubek) – námět 10 z 5 (postapo hraničící s literaturou faktu), provedení 3,5 z 5*

Detail o jazykové vybavenosti kultistů z Brno byl skoro tak děsivý, jako představa, že legendární Tom z Arrakisu zavře krám.

Husí kůže.

Splnit si sen (L. Lukačovičová) – formální 3.5*

Tohle je zrovna jedna z těch povídek, u kterých nejsem schopná se rozhodnout, jestli mě spíš fascinovala, nebo zda mě vůbec bavila.
Námět a dílčí detaily? Top tier. Atmosféra, tón a styl vyprávění? Ugh.

Ale jinak jo, asi si dovedu představit přetavení tohohle do plnohodnotné knihy. Jen tuhle představu si nechám pro příležitost, až si zase budu řídit svoje sny.

Konůpkův úvodní esej je za mnou. Připomenutí Cligése přede mnou, ale tahle velká párty nastane až zase zítra.

Dobrá, nepokrytě přiznávám, že ačkoliv je tohle neplánované rande naslepo, podnítilo mou zvědavost.

Finished reading Vardan’s story and I’m continuing on. Some impressions are forming, but I’ll wait until the end.

Point of Honor (btw. 10 out of 5)

I simply <3 Arvid.

Způsob vyprávění zdá se mi velmi svérázný.

Tyhle věci neexistujou (Anna Bolavá) (jo, furt to čtu odzadu, bo su hipster)

5,5 z 5

Nevysvětlující, divné, plíživě povědomě – až úplně cítíte, jak se vám letáky a bordel z dlažby lepí na tělo stejně jako fluidní přítomnost té hrstky zametajících osob.

Kéž by ten příběh nebyl vtěsnaný jen do povídky, ale nejlíp do celé knihy. Nebo dvou.

Jsem boomer.
K porozumění mluvy mladých potřebuji čtyři neurony místo dvou a ke všemu je moje kinder bueno z bílé čokolády. Pokrok.

Ale... zůstávám, protože show must go on, fr.

Být knihovníkem odsouzeným zpřeházet celý fond (pár tisíc špalíčků) má své výhody. Bez problému teď udržím Sandieho archiv #4 v jedné ruce, aniž by mi jedno nebo druhé upadlo :D

#brzybudumítsvalyjakoconanthelibrarian

Návrat duchů – již čteno v ENG, ale #dyckygaunt

Major Czytel byl vskutku věštec, he he.

Trhlina – 1 z 5

Trhlin byla tahle story vskutku plná.

Dědičný král – ne, tohle se na stupnici hodnotit fakt nedá

Po přečtení Farrerovy povídky se můj mozek proměnil na:
a) šrotkód,
b) nanoneuron,
c) apostatu,
d) neopravitelný touster.

Děkuju, tohle byla vážně bída.