Iveta > Recent Status Updates

Událost může být traumatizující pouze tehdy, když jednotlivci způsobuje nějakou újmu, něco mu odnímá způsobem, který jej zanechává méně schopným, než byl předtím, a tento stav je trvalý.

Každý neseme své rány a břemena vlastním způsobem. Nemá ani smysl, ani hodnotu pokoušet se poměřovat je s ranami a břemeny druhých.

Slunce pomalu mizelo z terasy. Každý okamžik byl jiný podle toho, kolik bylo na podlaze stínu. Stín se posunoval, až dosáhl našich zad a rozdělil naše těla na dvě poloviny – tmavou a světlou. Potom nás nepostřehnutelně a bezbolestně spolkl.

Někdy na začátku jsem jí řekla, že se bojím umírání, ne smrti, ale toho okamžiku, kdy už nebudu mít možnost nic odložit na potom.

Už nikdy neuslyším její hlas. Pouze ona, její slova, její ruce, gesta, její smích, její chůze spojovaly ženu, jíž jsem, s dítětem, kterým jsem byla. Ztratila jsem poslední pouto ke světu, z něhož pocházím.

Přestali jsme se soustředit na boj s předchozím životem a zaměřili jsme se na budování nového. Když je všechno rozbité, je i všechno dostupné. To je dar zimy: nedá se jí vzdorovat. Změna během ní přijde, ať chceme nebo ne. Nakonec se vynoříme v novém kabátě.

Spánek není prázdnota, jsou to dveře do jiného vědomí: sebezpytujícího a ozdravného, plného okrajových myšlenek a nečekaných objevů. A zima nás přivádí k dalšímu druhu spánku: žádných řízených osm hodin, ale pomalý proces bloudění a probouzení se, během kterého sny a myšlenky splývají a v nejteplejších hodinách vzniká prostor pro lepení útržků dní.

Světlo je dnes vetřelec nesoucí s sebou kus informace nebo povinnosti.

Někdy mi psaní připomíná závod s vlastní hlavou, to když se ruka snaží udržet tempo s proudem myšlenek. Nejvíc si to uvědomuji právě v noci, kdy o mou pozornost nesoutěží hned několik požadavků.

Jistota je slepá ulička, ve které není prostor pro růst. Tápání bolí. Jsem ráda, že se pohybuji mezi nimi.

Naše trvání je zajišťováno pouze ustavičnou nestálostí.

Když člověk v tom, co hledá, nemá jasno, je hledání nesmírně obtížné.

Zdá se mi, že povolujeme své představivosti jen taková poselství, jaká potřebujeme k přežití.

Zármutek se jeví jako místo, které nikdo z nás nezná, dokud k němu nedospěje.

K respektu potřebujeme odvahu.

Kdyby mi byl někdo ochotný platit, mohla bych se strachem živit.

Proměna je záležitostí zimy.

Umět se s časem v dobrém dohodnout a zanechat po sobě co možná nejhezčí vzpomínky – to je to vůbec nejdůležitější.

„Jenže ve chvíli, kdy s vynaložením spousty času a námahy dokážeš dotáhnout tu náročnou věc do konce, stane se z ní rázem smetana celého tvého života.”
[…]
Znamená smetanu všech smetan, něco tak dobrého, že nic lepšího být už ani nemůže. Nejdůležitější esence lidského života - to je crème de la crème.

Kolik toho člověk získal na sebepoznání, tolik toho ztratil na bezstarostnosti.

V lidské hrudi se nerodí silnější vášeň, než touha přinutit druhé, aby věřili tomu, co oni. Nic tak nepodtíná štěstí a nenaplňuje člověka zuřivostí jako pocit, ze někdo jiný snižuje to, čeho on sám si tak cení.

Jenomže ona nebyla zvyklá být skoro sedmdesátiletá, chyběl jí cvik a neměla s tím nejmenší zkušenost.

Protože já jsem se, pokud jde o lásku přepočítala: myslela jsem, že když sečtu všechna pochopení, tak miluji. Nevěděla jsem, že doopravdy se miluje, teprve když se sečtou všechna nepochopení.

Jít znamená jít s sebou, ty sama přitom budeš napořád; tohle, tohle si s sebou poneseš, ať budeš čímkoliv.

Nuda ostatně byla součástí života plného počestných pocitů.

Vejce je projevování. Mít skořápku znamená dívat se. – Vejce obnažuje kuchyni. Ze stolu dělá nakloněnou rovinu. Vejce vystavuje. – Kdo pronikne do vejce, kdo vidí víc než povrch vejce, chce cosi jiného: má hlad.

Rodící se život je o tolik krvavější než umírání. Umírání je nepřetržitě.

Mé rozpaky pramení z toho, že koberec bývá utkán z tolika vláken, že se nemohu smířit s tím, abych sledovala jen jediné z nich; mate mě fakt, že příběh bývá spředen z mnoha příběhů.

Člověk se odlišuje od přírody tím, že nabývá kritického vědomí, stává se hybatelem dějin, transformuje svět kolem sebe a přestává být jen objektem.