Soňa’s Reviews > Zvon v jezeře > Status Update

Čtyřicet liščích kožešin za věrnou manželku, alebo kocky su hodene a ani Rimanov k tomu netreba, Rubikon je Butangen

Astrid, Astrid... bodry plan, ale stale si myslim, ze si sa sekla v tej dovere istym panom...

Zvonici stavět nebudeme - Astrid je mile dievca, len vo velmi zlej dobe...

Odjakživa všechno řídili otcové a faráři. Vždycky muži... asi aj pre toto ma ta kniha skor hneva ako zaujima...

Had, který zmizel

... a napadlo ji, jestli se takhle ženy dokážou obejít bez mužů.
Co si budeme nahovarat...

Slovo s drobným ostnem, taak uz mame vsetkych hrdinov na scene... dokonca sme sa uz spoznali :)

Její životní náplní a prací bylo nosit vodu. Činila tak věrně, nejméně třicetkrát denně, sto metrů k potoku a zpátky. Ušla každý den šest kilometrů, takže každičký rok by došla odsud až do Moskvy, kdyby se vydala na východ, a do Paříže, kdyby šla na jih. Klára však nikdy potok nepřekročila. Zůstávala tady, v Butangenu, a právě tuto její ženskou dřinu dnes velebíme a vzpomínáme na ni.“moje feministicke ja, by ho koplo

Zimující pták