Slavophilia Quotes

“Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemám vlastenčení. Prosím vás, kolikpak z
našich slavjanofilů dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? (..) A nač to mluvení: normální člověk nevytrubuje do světa, ţe
miluje své rodiče, svou ţenu, své děti; to se rozumí samo sebou. Kdyţ miluješ svou vlast,
nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde.”
― Karel Čapek, Talks with T. G. Masaryk

“Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž, co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci.”
― Karel Čapek, Talks with T. G. Masaryk

“i v naší politice byli slavjanofilové, ale viděl jsem, ţe vyznávají to své
slovanství jen ústy a bez poznání.”
― Karel Čapek, Talks with T. G. Masaryk

“Celkem jsem si odnesl z Ruska totéţ, co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť
k oficiální politice a k panující inteligenci.”
― Karel Čapek, Talks with T. G. Masaryk

“Lamanskij mi řekl rovnou, ţe Rusové mají zájem jen o Slovany
pravoslavné, nejvýše ještě o Slováky, protoţe jsou stejně naivní jako ruský boţí lid; nás
Čechy, jako liberály a západníky, by nechali jít k čertu.”
― Karel Čapek, Talks with T. G. Masaryk

“V sergejevském klášteře jsem byl hostem u otce igumena -
pozoroval jsem tu nevzdělanost a pověrečnost pravoslaví; a tím chtěli slavjanofilové zachránit
Slovanstvo! Celkem jsem si odnesl z Ruska totéţ, co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť
k oficiální politice a k panující inteligenci.”
― Karel Čapek, Talks with T. G. Masaryk

“Znalost Slovanstva, zejména Jihoslovanů a Ruska, dovedla mne k boji s Aehrenthalem (Alois Lexa von Aehrenthal - český šľachtic, diplomat a politik; podľla wikipedie, pozn. čitateľa) o rakouskou politiku balkánskou; naše obvyklé slovanství mně bylo nesympathické. Hnusilo se mi to slovanské žvanění, jak to jednou odsoudil Neruda, nemohl jsem klidně snést ty vlastence a Slovany, kteří se nenaučili ani azbuce a s Rusy a cizinci vůbec musili mluvit německy.

Živě vzpomínám, jak mně moji nejbližší kolegové zazlívali, když jsem přiváděl na přetřes otázku slovenskou a když jsem jí v 'Naší Době' a v 'Čase' věnoval zvláštní pozornost. Mně nestačila ta abstraktní a úzce politická národnost a láska k vlasti, na neznalost skutečného národa a lidu v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Od dětství jsem cítil své češství konkrétně v pochopování charakteru, názorů a života svých krajanů tam na Slovácku a na Slovensku a postupem doby na Moravě a v Čechách. Praha zajisté má stejné oprávnění jak Čejkovice nebo Bystrička; ale v Praze je příliš mnoho lidí, kteří nežijí nerudovskou malostranštinou, nýbrž kavárenskou abstraktností a hospodskou fantastičností. To ovšem platí o všech městech a také u jiných národů, ale proto to není méně odporné. Své češství a slovenství cítím, řekl bych, venkovsky, dialekticky; filosoficky cítím s Husem, Chelčickým, Žižkou a t. d. až po Havlíčka. Doma i ve Vídni mě tížil Kocourkov; ten Kocourkov pražský, ale stejně vídeňský a rakouský vůbec. Malost nespočívá v geografii, ale v lidech, charakterech, mravech. Světovost nezíská se jen obvyklým cestováním, oficiálním stykem mezinárodním a mezistátním, nýbrž duchovním pohroužením v život jednotlivcův, národův, lidstva.”
― Tomáš Garrigue Masaryk, Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918