Eva

“LESNÍ STUDÁNKA

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
tu nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.”
― Josef Václav Sládek, Zvony a zvonky

“Přemýšlejte o tom, jak udělat co nejmenší bolest!”
― Viktor Dyk, Dobré slovo příštím

“NÁŠ KOCOUREK

Náš kocourek bělovousek –
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání.

Venku leze po jabloni,
doma zase klubko honí,
u stodůlky honí klásek,
pak se chytá za ocásek.

Jde-li moucha po výsluní,
náš kocourek hned je u ní.
A kde pavouk nitky souká,
kocourek se aspoň kouká.

Pohne-li se kvítek bledý,
kocourek jde na výzvědy
a tu záři rosných kapek
rád by lapil do svých tlapek.

Na slunci i na podstřeší
celý den ho něco těší;
po práci a po robotě
tiše spinká v staré botě.”
― Josef Kožíšek

“Zdá se mi, že v prostoru kolem nás, v prostoru nepředstavitelném, existuje něco nadpomyslného, co je velkým oceánem, prolíná vše a není na ničem závislé, na čem však závisí všechen život všech stupňů. Je to duchovno, (…) v každém z lidí je ho kus, část, která odtržena od svého nesmírna tvoří podstatu člověka, ono jádro podněcující duši k dobrému. Všechny tyto duše tíhnou k jednomu, usilují o totéž: splynout, slíti se, býti opět zajedno s oním oceánem duchovna a stát se jako dříve jeho součástí. Toto nezadržitelné tíhnutí se u člověka (…) jeví jako podvědomá (…) touha po něčem vznešeném, krásném, nedefinovatelném, nepředstavitelném.”
― Ludvík Vaculík, Milí spolužáci!