Jan Přikryl

“a tam uklízečka utírala lavice a s ní chodil krásný kocour, takový, jako já mám rád, mourovatý s bílými fusakličkami a bílou náprsenkou a růžovým frňáčkem, a ten kocour chodil po lavicích, a když uklízečka poklekla a utírala oltář, kocour vyskočil za ní na pódium, seděl vedle zvonku na pozdvihování a díval se tak, jako že je ministrant nebo kostelník nebo ještě něco víc, jak se obával Vladimír… Pak uklízečka skončila, poklekla a hluboce se poklonila a kocour kráčel za ní, zamkla kostel a vešla do fary a kocour taky za ní. Když jsme s Vladimírem šli v neděli na mši, bylo to tak, jak to předpověděl Vladimír. Při velké mši seděl kocour vedle zvonku, díval se tak na oltář, že když jsme se otočili, uviděli jsme, že žádná lidská tvář nejeví tolik pobožnosti a tolik moudrosti jako ten kocour, takže Vladimír mi pošeptal, že ten kocour, co se zálibně dívá na službu konajícího faráře, buzarem je v komunikaci rovnou s Bohem a Bůh přes faráře zase prostředně je v přímém spojení s kocourem, takže ve výjimečných případech kocouří předcházejí vlažné věřící, a v nebi že musí být plno koček. Když se tuhle úvahu dověděl Egon Bondy, řekl ztrápeně: Já si du rovnou lehnout, kurva fix, kam ten psychopat na to chodí? A nepudu si lehnout, já sebou tady hned praštím, ať mě vodveze sanitka, ale ne ta vobyčejná, ale ta s tím modrým křesadlem na čele… to bude ksakru zase noc…!”
― Anonymous

“Máš třídu mladých silných mužů a žen a ti chtějí za něco položit život. Reklama nutí tyto lidi do honby za auty a oblečením, které nepotřebují. Celé generace pracují v zaměstnáních, která nenávidí, jen proto, že si pak mohou koupit to, co ve skutečnosti nepotřebují.”
― Anonymous