Michal Ischia

“Bouřlivý pocit nevyhnutelné nepatřičnosti, stav, kdy nemůžete otočit hlavu na druhou stranu, nemůžete stáhnout ruku a neuvědomit si přitom vlastní neklid, nemůžete ho nedat najevo právě tím, že ruku stáhnete, a nedostat se tak do rozporu s klidnou nevinností toho, kdo vás zneklidňuje, nemůžete tím odmítnutím nevyjádřit prudké vzrušení, které se vás zmocnilo, takže se přinutíte zůstat a nechat svůj pohled spočívat na jejích chlapeckých ramenou, na ňadrech s bradavkami vztyčenými zimou, na úzkých bocích a oblých hýždích, na černočerném pohlaví, na dlouhých nohou, něžných kolenou, ladně tvarovaných kotnících, elegantních chodidlech; a děláte jakoby nic, a přitom se děje všechno, teď a tady, v té nuzné a trochu šeré místnosti, uprostřed ubohého nábytku, na drolící se podlaze pocákané vodou, a vám se chvěje srdce a v žilách máte žár.”
― Elena Ferrante, My Brilliant Friend