Arnost Stedry

“Podle jeho názoru by bylo neopatrné se domnívat, že mrtví nemohou nijak ovlivňovat svět, protože mají velkou moc a jejich vliv se nejvíc projevuje na těch, kteří to nejméně tuší. Prohlásil, že lidé nechápou, že to, co mrtví opustili, není sám o sobě žádný svět, ale jen obraz světa v lidském srdci. Zdůraznil, že svět nelze opustit, neboť je věčný bez ohledu na to, v jakém stavu se nacházejí věcí v něm obsažené.”
― Cormac McCarthy, The Crossing

“Po chvíli se opět vynořil, třímaje v rukou lebku. Na rozdíl od anatomických preparátů, jak je znal Divák ze školy, z obchodů s potřebami pro mediky apod., neměla lebka dolní čelist a nebyla bílá, ale žlutavě zahnědlá. Hrobník ji nastavil proti Divákovi. Po tváři mú přeletěl ironický ušlápnutý úsměv: „Alas poor Yorick, I knew him well, Horatio,“ řekl hrobník. Okolnost, že hrobař zacitoval Shakespeara v originále, Diváka příliš nepřekvapila, jako asi nepřekvapuje ani současného českého čtenáře. Jen pro možné čtenáře budoucí a pro cizince poznamenejme, že inteligent, konající nádenickou práci, je ve vlastech českých zjev značně známý a banální. Kromě sporadičtějších individuálních případů, které nastávají pořád, proběhlo masovější třídní zničení zejména ve dvou vlnách: Po roce čtyřicet osm, kdy se hyeny ujaly vlády a nemohly se nasytit moci, a pak znovu po nezdařené plastické chirurgii roku šedesát osm, či správně šedesátého osmého, kdy se někteří naivkové pokusili přeopravovat tvář Šelmy na lidskou.”
― Jan Kresadlo, Království české a jiné polokatolické povídky

“Jistě, jenže ten filosof taky říkal, že se přitom otáčí hladiny moří a kůra na povrchu naší planety, zatímco střed, co je hluboko uvnitř, se ani nehne. Mám aspoň ten dojem." "To ještě hloupější je. Kde to ten pán napsal?" "To nevím, myslím, že to nakonec ani nenapsal, nebo nevydal jako knihu. Má moc rád jezuity a nechtěl si je rozhněvat." "Tak to já radši pana Galilea mám, on kacířské myšlenky choval, ale vyznal se z nich předobrotivým kardinálům a nikdo ho neupálil. Zato se mi nelíbí ten tvůj druhý pán, co ještě kacířštější myšlenky chová a nevyzpovídá se z nich ani svým přátelům jezuitům. Galileovi Bůh jednou odpustí, jemu ale ne.”
― Umberto Eco

“Šel jsem na záchod, vrátím se a Jana mi řekla, že ji od vedlejšího stolu otravovali. Seděly tam takový udělaný lopaty. Bylo mi jasný, že se nemůžu shodit, tak jsem se napil a jednoho z nich jsem hlavou praštil do obličeje. Ostatní se na mě vrhli. Vypadalo to dost blbě, ale vlítl do toho Magor, roztrhl nás a řekl, že si to rozdáme venku. Před hospodou jim oznámil, že já se prát nemůžu, protože jsem hudebník a on nepřipustí, aby se mi něco stalo a vyzval je na řecko-římskej zápas. Řvali smíchy. Viděli Magora, brejličky – posranej intelektuál, se kterým budou hned hotoví. Magor chytil prvního, nasadil mu nelsona a praštil s ním o zem. Tak to šlo jeden po druhým. Nakonec přivedl toho nejhustšího se zkroucenou rukou za zády a musel se Janě omluvit. Magor byl prostě charakterní manažer.”
― Mejla Hlavsa