Status Updates From Η ανωμαλία

Nemám přitom moc rád to slovo ‚osud'. Je to jen terč, který dodatečně kreslíme na místo, kam se zabodl šíp.

Poselství je mlhavé, ale svoboda myšlení na internetu je bezbřehá tím spíš, že si můžeme být jisti, že lidé myslet přestali.

“Jaká radost, když zemře přítel, že to ani tentokrát nejsme my.”

Joanna vždycky věřila v léčivou moc čerstvého vzduchu, nikdy nepochybovala, že vítr, nebe a oblaka nosí odpovědi jako čápi miminka.

Život po smrti existuje, hlavně po té cizí.

Co by se tím pro ně vlastně změnilo? Ať už jsou simulovaní, nebo ne, žijí, cítí, milují, trpí, tvoří, a všichni zemřou a zanechají po sobě v simulaci nepatrnou stopu. K čemu vědět? Vždy je lepší dát přednost nejasnosti před vědou. Nevědomost je dobrá přítelkyně a pravda nikdy štěstí nepřináší. Tak proč by nemohli být simulovaní a šťastní?

A ostatně, nic proti monoteismu, ale nefunkčnost světa by bylo mnohem jednodušší vysvětlit nekonečným konfliktem mezi bohy.

Unavení lidé bývají hádaví. Vyčerpaní lidé už mnohem méně.

Slovo Bůh má tu výhodu, že vyvolá ticho

Bytí předchází podstatě,
a navíc podstatně.

Už - přinejmenším - od dob krále Artuše a jeho rytiřů rokuje vojenská cháska ráda v kruhu, nepochybně proto, že kruh proklamuje rovnost zásluh, ale nezastírá nic ze skutečné hierarchie.