Emi’s Reviews > The Buffalo Hunter Hunter > Status Update

Ke konci jsem skoro brečela. Nevím, jestli to byl žal, nebo hrůza, nebo nějaká jiná těžká emoce. Jsem fakt ráda, že jsem tu knihu nevzdala a i s přestávkami dojela do konce.
Nevím, jak to hodnotit. Aktuálně jsem kdesi na pomezí 5 a 4 a říkám si, jestli bude fér tomu dát jen hvězdy čtyři, kvůli mojí neschopnosti pochopit indiánskou mluvu.
Bylo to ale velmi dobré čtení.
Weasel Plume

„No forgiveness is necessary when those you punish are naught but savages. Would you feel guilt for shooting the fox that stole your hens? No, the fox, by his acts, is compelling you to take his life, even as downy feathers line his foul mouth. So it is with these Piegan. Killing them now will be mercy, an act which the Father who sees all will look kindly on, recognizing in you a man made in His very mold.“
damn

„But, too, it will be dark out on the prairie, I know.
As it is in my heart.
My pipe is empty, now.
I believe it has been since January 23rd, 1870.“

;-;

Je tohle horror? Vůbec netuším. Brutalita ustoupila, teď zůstala jen hluboká tragédie zničeného národa, jehož pár potomků si stále vzpomíná.
Čte se to zase dobře. Ne že by byl jazyk jednodušší, už se jen tak moc neztrácím v ději. Zvykla jsem si.
A způsob, jakým přemohl cat–mana je úplně brutální. I love it. Ale plakala bych.

Mooooooooom, i don't like it anymore ;-;
Jako ten zvrat je docela cool, ale teď je všechno plné utrpení a pozitivní konec není moc pravděpodobný.
Co jsem vůbec čekala? Zaprvý, je to horor, zadruhý co je pozitivního na příběhu indiánů?
Damn.

What the fuck it took a *turn*.
Ještě nějakou chvíli to bylo vágně tajemné, pak, jak se věci vyjasnily, už jen tragické. Man, šílená historie.

A teď? Vůbec jsem ten zvrat nečekala a nevim, co bude dál. Nevim, asi si to neužívám, taky mi neni moc dobře z toho ukousávání si vlastní ruky, ale dočíst to chci.

Fascinující historie. Tragická v každém případě.

Čtu indiánovy části a cítím tu tragédii, která se jeho lidem stala. A pak se příběh vrátí ke knězi a z indiána je najednou zrůda, která masakruje jeho krajany.
Jaké to musí být, každý týden poslouchat příběh vraha a tušit, že na konci nečeká nic než smrt?

Stále jsem ale v hodně pasážích ztracená a určitá část příběhu mi uniká. Styl vyprávění mi moc nesedí.

Asi jsem s tím jen víc na vážkách, furt jsem zmatená z děje a není to jen u indiánových částí. Je to tím, kolika slovům nerozumím?

Každopádně, nerozumím jejich chování. Dlouho mi trvalo pochopit, že kněz tu kočku z bordelu prostě čmajzl a ona zjevně zůstává?
A indiánovo chování, třeba jak nechal umřít telata, why the hell. Co mi uniká.

And where's the horror in it?

Nečekala jsem až takovou mluvu, už hodně dávno jsem nečetla knihu, kde bych nerozuměla tolika slovům. Moc tomu nepomáhají indiánský pojmy, ale k tomu jsou naštěstí seznamy s vysvětleními na internetech.

Je to.. zajímavé. Vyprávění je trochu odosobněné a tak úplně mě to nechytá.

A ta gay-ass scéna na začátku? T-T of my god