Emi > Recent Status Updates

Hranica byla trochu all over the place, ale to je spíš častá příchuť starých scifi. Bylo to docela space odyssey, v první polovině taky dost interstellar, i když teda o takových třicet let dříve.

Přísahám, že jsem viděla, jak to Thia komentovala, že furt chodí. A voni fakt jen chodí. Idk. Nothing's happening. Kromě teda toho stromu. Haha. A ploty. A čarodějnice..? Kdo ví. Ale jako expozice spíš nic než moc.

Kvůli povídce Kolonie jsem si to chtěla znovu přečíst. Jestli budu z toho tak moc v háji jako před lety. Byla jsem šíleně disturbed.

Příběh je furt freaking weird, furt se z toho cítím trochu divně, nejsem úplně odrovnaná, nenašla jsem ale ani teď žádný přídatný význam. Hrozně bych chtěla znát myšlenky autora a nebo přečíst delší verzi.

Freaking weird.

"Lidé nechtějí omezení porodnosti, ale to prostě při pěti miliardách lidí být musí."

:Ddddddddddd chcípám smíchy

Z nostalgie jsem čapla v knihovně, jestli jsou ty povídky furt tak boží. Kráva byla funny, to s povídálky je ale že *kurva* aktuální, až se mi protáčely panenky. Třeba prcání pod masožravou orchidejí dost mhe, ale co čekat od začátku osmdesátek, než silně homocentrický pohled na inteligenci a evoluci, že. Im having a fun tho:3

Hej kamo já nevim. Pochopila jsem už, že tu o realistično nejde, ale je to tak nechutný self insert bez charakterizace, že mě čtení skoro až nasírá. Kokotina je to. Mělo by to bejt funny, ale jen trpim. Asi dropuju, snažim se do čtení kopat, ale asi nejsem dost silná

Příběh mi podle popisu fakt nesedí na továgně středověký prostředí, wdym že borku vyhodili z práce a teď je *nezaměstnaná*??

A vůbec, Evie je dokonalý prototyp pick me mary sue.. ._.

Aight, so. This was underwhelming.

Fakt jsem si přála, aby to byl skvělej příběh, a taky v první polovině byl, ještě ten meltdown byl dobrej, ale pak to všechno hrozně rychle vyšumělo. Přijde mi, že to původně měla být mnohem delší kniha, co byla najednou utnutá. Výjimečný nápad s naprosto meh koncem.

3/5 hlavně za první část

Ok, tohle jsem vlastně nečekala. Není to vlastně ani tak plot twist, jako vlastně ten nejvíc realistický výsledek. Abych byla upřímná, jsem maličko zklamaná, když už se jedná o takhle fantastický koncept, doufala jsem ve víc vzrušující konec. Ale možná přesně to je ten point. Idk. Ještě kousek zbývá.

This shit hits way too close to home. Ale vážně, je skoro až nepříjemný, kolik podobností s postavou Sean vidím.
Přečetla jsem tak půlku skoro v jednom tahu a celou dobu cítila tíži v žaludku. Uf.
Ale kniha dobrá. Nelíbí se mi ty reálie (bcs it'll be our future), ale dobrý. Uf.

This shit hits way too close to home. Ale jako vážně, skoro se cítím nepříjemně, jak moc

Hele, když člověk vypne fakt veškerou mozkovou aktivitu, je to vlastně zábava. Vše výše zmíněné furt platí, jsou tam dost velké díry, ale asi prcat na to? Neni to až tak špatná četba.
Jako, konec je taky takovej že..uh, idk, velmi underwhelming, ale to se dá říct asi o celý knize. Protože navzdory tomu všemu jsem skoro i zvědavá, jak to bude pokračovat, resp jestli se mimo "institut" vajb změní k lepšímu (spíš ne).

The making of a great man.
Když člověk upustí od faktu že aktuální Darrow nenavazuje na předchozího, že chování všech nesedí na bandu (privilegovaných rozmazlených) ~18letých lidí, že celý institut v kontextu světa nedává smysl, že se tam mají něco naučit..? (a tak dál a tak dál)

Tak mě to vlastně baví číst. Hlavně nad tim vůbec nepřemýšlet. Pak je dvojka Darrow a Mustang nice.

Darrowovi nevěřim ani nos mezi očima. Nevidim žádný propojení mezi tím, co byl na začátku, a tím, čím se stal teď.
Postavy taky mají strašně divné, rádoby filosofické hlášky, které asi mají naznačovat, že ví víc než dávají najevo, vůbec nedávají smysl.
Also, co se týče worldbuildingu, absolutně nevěřim, že by *nikdo* svým dětem neřekl, že ta "škola" je dropnutí do údolí

Hej tak tohle je kokotina:Dddd

Navrch tý celý vlhký eugenický fantasie o futuristickým impériu inspirovaným velmi povrchními znalostmi o antice to je ještě dark academia meets hunger games if only the kids from the capitol went there.

Už to nejsem schopná brát vážně, jak se to celý tvářilo jak vážná dystopie, tak je to fakt kravina, pokračuju už jen pro to, že je to funny a čte se to lehce

Naprosto fenomenální kniha. Nebyla tam část, co by mě ohromně nebavila a i když jsem to četla pomalu několik měsíců, ke konci se už stala v podstatě mým comfort objektem, aspirin se vždy povaloval někde v mé blízkosti.
Fakt moc doporučuju komukoliv, koho zajímá historie, neobvyklé příběhy a to, jak je všechno neuvěřitelně propojené. 11/10

Totálně vlhkej sen amerických milovníků antiky, úplně random míchání Řecka a Říma, představa, že lidi v antice byli blonďatí, krásní a extrémně "white". Ten systém je nekritickou parodií na adorování "základů západní kultury", že mě to sere a vlastně ani moc nebaví. Není to moc nápaditá dystopie.
Z oslovení goodman se mi chce grcat a čuchám dark akademii – aroganci a antiku.

the consequences of late capitalism and a dystopia as viewed by an american, celý to štrejchnutý barevně rozdělenými kastami (kde jsem to už viděla?), zlomený 16letý muž, co se má stát zachráncem a ničitelem světů

prostředí dolů bylo zajímavý, líbily se mi některé charaktery (Eo, i když její kecy vlastně nedávaly smysl? a vlastně i alkostrýček, mohl být zajímavou postavou)

Furt se opakuju, jak fenomenální kniha to je.

Teď ještě navíc začala rozebírat statistiku a počátky medicínských meta-analýz. A mě to brutálně baví.

Docela jsem na to v poslední době zanevřela a je mi to vůči ní líto, že kniha je skvělá, už se blížím k finiši a pořád brutálně zajímavý.

Ale cukající se potkaní rektum..?

Myslím na báseň od Kiplinga a film 1917 a říkám si, co člověka nutí v kontextu války myslet na nekončící a pak si říkám, že proč o tom vlastně přemýšlím, když je to jasný.

Potřebuju ale mít klid sk k tomu sednout a víc než půl hodiny v kuse. Zároveň se mi zdá, že jsem skoro nic nepřečetla, systém jediné věty působí na mozek zvláštně. Jako kdyby hlas mluvil bez nadechnutí

"...the dreary certainty that the shriek won’t ever end, just like the war won’t ever end, like the carnage won’t ever end, it’s a sentence in a book careening without periods, gasping with too many commas, a sentence that, once begun, can’t ever be stopped, a sentence doomed to loop back on itself to form a terrible black wheel that, sooner or later, will drag each and every person to their grave, ..."

Asi to odkládám na neurčito, nenacházím motivaci v knize pokračovat a jsem moc excited pro jiný tituly. Skončeno někde na straně 35 v pdf verzi.

Moc se mi líbí, že můžu tu knihu opakovaně dropnout na měsíc i víc, a stále je to i tak hrozně zajímavý. Už je mi ale trochu trapně, jak moc se v tom crcám.

Každopádně, časově jsem už v šedesátých letech a řešil se objev paracetamolu a ibuprofenu. Miluju, jak to je všechno hrozně propojený a dostávám tak moc kontextu.

What am I even reading. Zatim si vypisuju jen hromadu jmen s popisy, abych se v tom aspoň trochu vyznala.
Velmi odlišný od toho, co normálně čtu.

(za tohle může nicos, že jsem se chytla)

Tohle musim rozdejchat, protože poslední čtvrtina knihy mě totálně rozryla. Doprdele.

Ještě ráno jsem si říkala, že tomu dám tak 3*, že to je docela okej kniha, ale nic extra. Jenže on ten konec byl lepší než jsem čekala, ale taky mnohem, mnohem horší.
Chudáci děti. Všechny. Tyvole.

Potřebuju si lehnout a zírat do stropu.

4.75/5 i guess?

Mám z tý knihy depky. Teda, z tý zoufalosti, kdy jsou ženy v neuniknutelných životních situacích a snaží se to nějak zvládnout. To je asi leitmotiv knihy.
Už se blížím do finiše, jsem fakt zvědavá, co Natalie tak brutálně posrala a taky mám už nějakou dobu podezření, že to celé přesunutí do minulosti je jen psychóza nebo fakt zlej trip.

Be nice, Natalie. Be nice.

Ta nenávist v začátku knihy byla pečlivě vykonstruovaná. Jak se děj trochu posunul a zároveň začalo vyprávění o jejím životě, z hlavni postavy se stává trojrozměrná bytost. Stále totální kráva, ale soucítím.
Trochu mi vadí nepoměr vzpomínek a "současnosti", ale začínám si zvykat a čmuchám zvrat někde přede mnou.

Maevie je bobík, spapkala bych ji celou

Tak v tomhle jsem se rochnila. Borka je úplně ukázkovou influencerskou tradwife, i s tim, jak se tváří jak těžce pracující žena, i když ve skutečnosti za ni všechno dělají ostatní. Mua.

Skoro až...se zdála být dost karikaturou. Sure, věřim, že přesně takové ženy jsou. Ale kniha zní skoro až zhrzeně. Idk. I'm having fun but feel a bit guilty.

tohle asi nemá ani smysl nějak pořádně komentovat, výlev v recenzi mám už napsaný

celá kniha je prostě jen donutová díra, člověk na ni kouká a vidí ten donut, ale když se do ní zakousne, v ústech je jen vágně zmatený pocit, že se přece měl do něčeho zakousnout

1/5