Emi > Recent Status Updates

Myslím na báseň od Kiplinga a film 1917 a říkám si, co člověka nutí v kontextu války myslet na nekončící a pak si říkám, že proč o tom vlastně přemýšlím, když je to jasný.

Potřebuju ale mít klid sk k tomu sednout a víc než půl hodiny v kuse. Zároveň se mi zdá, že jsem skoro nic nepřečetla, systém jediné věty působí na mozek zvláštně. Jako kdyby hlas mluvil bez nadechnutí

"...the dreary certainty that the shriek won’t ever end, just like the war won’t ever end, like the carnage won’t ever end, it’s a sentence in a book careening without periods, gasping with too many commas, a sentence that, once begun, can’t ever be stopped, a sentence doomed to loop back on itself to form a terrible black wheel that, sooner or later, will drag each and every person to their grave, ..."

Asi to odkládám na neurčito, nenacházím motivaci v knize pokračovat a jsem moc excited pro jiný tituly. Skončeno někde na straně 35 v pdf verzi.

Moc se mi líbí, že můžu tu knihu opakovaně dropnout na měsíc i víc, a stále je to i tak hrozně zajímavý. Už je mi ale trochu trapně, jak moc se v tom crcám.

Každopádně, časově jsem už v šedesátých letech a řešil se objev paracetamolu a ibuprofenu. Miluju, jak to je všechno hrozně propojený a dostávám tak moc kontextu.

What am I even reading. Zatim si vypisuju jen hromadu jmen s popisy, abych se v tom aspoň trochu vyznala.
Velmi odlišný od toho, co normálně čtu.

(za tohle může nicos, že jsem se chytla)

Tohle musim rozdejchat, protože poslední čtvrtina knihy mě totálně rozryla. Doprdele.

Ještě ráno jsem si říkala, že tomu dám tak 3*, že to je docela okej kniha, ale nic extra. Jenže on ten konec byl lepší než jsem čekala, ale taky mnohem, mnohem horší.
Chudáci děti. Všechny. Tyvole.

Potřebuju si lehnout a zírat do stropu.

4.75/5 i guess?

Mám z tý knihy depky. Teda, z tý zoufalosti, kdy jsou ženy v neuniknutelných životních situacích a snaží se to nějak zvládnout. To je asi leitmotiv knihy.
Už se blížím do finiše, jsem fakt zvědavá, co Natalie tak brutálně posrala a taky mám už nějakou dobu podezření, že to celé přesunutí do minulosti je jen psychóza nebo fakt zlej trip.

Be nice, Natalie. Be nice.

Ta nenávist v začátku knihy byla pečlivě vykonstruovaná. Jak se děj trochu posunul a zároveň začalo vyprávění o jejím životě, z hlavni postavy se stává trojrozměrná bytost. Stále totální kráva, ale soucítím.
Trochu mi vadí nepoměr vzpomínek a "současnosti", ale začínám si zvykat a čmuchám zvrat někde přede mnou.

Maevie je bobík, spapkala bych ji celou

Tak v tomhle jsem se rochnila. Borka je úplně ukázkovou influencerskou tradwife, i s tim, jak se tváří jak těžce pracující žena, i když ve skutečnosti za ni všechno dělají ostatní. Mua.

Skoro až...se zdála být dost karikaturou. Sure, věřim, že přesně takové ženy jsou. Ale kniha zní skoro až zhrzeně. Idk. I'm having fun but feel a bit guilty.

tohle asi nemá ani smysl nějak pořádně komentovat, výlev v recenzi mám už napsaný

celá kniha je prostě jen donutová díra, člověk na ni kouká a vidí ten donut, ale když se do ní zakousne, v ústech je jen vágně zmatený pocit, že se přece měl do něčeho zakousnout

1/5

uh
„Five hundred?” Katrina could make that much money fapping in front of her webcam.“

„Mr. Tso nodded. “Good, good.” As he faced her, he let his hand brush across her legs. Then he grabbed her penis through her dress.“

„There’s no way that I would ever have the guts to come onstage in a dress like that.”
Katrina shrugged and smiled innocently. “It’s really not so different from sex work.“

Furt jsem z tý knihy lowkey v prdeli. Co se tam sakra děje? Proč je tak do psí prdele subplot o tom, jak kapitánka vesmírný lodi řeší, proč lidi nekupujou její donuty, co vytváří replikátorem? Proč se rozhodla svýho syna poslat umřít do galaktický války, když chytnul rapla?

Jakože, je to tak šíleně random, že mi smysl asi úplně uniká. Nerozumim. Proč se to tolika lidem tak líbí tho?

Pořád se cejtim jako překvapený pikaču, protože jsem ještě furt nepochopila point knihy. Nebo teda, point asi bude v tom, že skoro všechny postavy, co se tam vyskytujou, jsou ženy, a asi to vyústí v nějakou myšlenku, že co všechno můžem dokázat nebo tak nějak.

Ale plot? Nechápu. To celý se zdá bejt jako opilej slepenec totálně odlišných témat a žánrů a já jsem furt úplně ztracená

Chtěla jsem to hecnout do konce měsíce, ale nedám to.

Občas se musim zastavit a znova přečíst odstavec, abych se ujistila, co to vlastně čtu. Ta kniha je hrozně *divná*. Má hodně feel magickýho realismu, styl vyprávění nic nevysvětluje a všechny podivnosti zmiňuje jakoby náhodou.
Plus to casual znásilnění a camgirl? wthh

Snad se to už vyjasní, mám pocit že v tom hrozně tápu

Ok, tohle jsem asi úplně nečekala?
Rodina mimozemšťanů vlastnící populární donutovou restauraci, slavná učitelka houslí (s prokletím?), co deset let marně hledá posledního sedmého žáka a mladá trans holka co utekla z domu.
Not complaining tho, I'm having fun so far.

Whee, hotovoo. Nebyl tam prostor na nějaké komplikované vyústění, ale kniha si celou dobu hraje s konceptem čtení mezi řádky. Spousta věcí je jen naznačená a ještě víc je jen na čtenáři si domyslet, jak to je. Ale líbilo se mi to. Fakt.

Náhled do psyché hlavních postav, to, že hlavní myšlenkou bylo vymírání slonů v našem reálném světě... Fakt dobrý. And I liked Damira. 4/5

Aight. Čte se to hoodně a je to fakt dobrý. Přesně se to trefilo do mýho fav "kde končí člověk a začíná něco jiného a vůbec, co znamená lidství?"
Jak je to krátký, nejde o nějaký složitý vývoj děje, ale i tak je worldbuilding mua. Hrozně se mi líbí skoro až mystičnost flashbacků/halucinací Damiry.

Heheh tohle bude zase depre kniha. Co jinýho ti může bejt, když se jedná o zachraňování mamutů ve světě, kde už nejsou divocí sloni?

Ale reálie se mi líbí. Upload mysli do databanky zní extrémně sketchy a taky nahrání zmíněného vědomí do geneticky zrekonstruovaného mamuta? Cool, velmi cool.

Došla jsem k uvědomění, že tohle je kniha pro 12 let a tak mi nějak vyschla většina výtek. Je to naivní, nebavilo mě to, neviděla jsem v tom moc velký smysl. I pohádky můžou zaujmout, tenhle případ to ale nebyl. Základní prvky se mi líbily, ale motivace a logika postav veškerá žádná, worldbuilding nepromyšlený, ale...co jsem za pindu, že bych se pouštěla do knihy pro děti?
2/5

Holka je přenesená do minulosti do fantasy koncentráku a co ta vyzobaná slunečnice udělá? Začne si zpívat upalme nácka, useknime náckovi hlavu~ bitch

No a pro to nerada čtu ya protože tohle mohl bejt i dobrej příběh, ale ten pracovní tábor, i když je popisovanej jako frfr pracovní tábor, borka je z toho skoro vysmátá. Cejtim, že z ní bude "rozenej trickster" a teda vůbec tomu nevěřim ._.

Expozice, expozice, hromada nových pojmů, jsem trochu ztracená. Ale jako cool i guess? Zatim těžko říct.

Jen jsem přehlídla, že je to nejspíš ya, upsík.
A ty ilustrace? Perfection🤌

Chtěla jsem si udělat srandu, že its so sad, alexa, play erika. Ale nakonec mi to přijde asi docela nemístný, páč prostě...nácci no. A koncentráky.

Jsem ale vděčná, že se v tom autor moc nerochní. A že se dokáže rochnit jak prase v žitě. Jen prostě zmiňuje fakty související s aspirinem a IG Farben a... tak. Je to furt hrozně zajímavý a baví mě to, ale prostě Mengele a Zyklon B a další věci, no.

Konec se mi fakt líbil. Jenže to byl jenom konec. Zbytek knihy se mi zdál kinda pointless, nepřišlo mi, že by to k mýtům přidávalo něco hodnotného.

Styl vyprávění byl ale fajnovej, hezky ladící s tematikou. To, že Kirké byla ale docela plochá a vcelku nevýrazná, celku moc nepomohlo.

Happyend mua. Hrozně mě hřálo u srdíčka.

3,5/5 bcs most of it was meh at most

Okay I'm starting to like it. Jsem docela překvapená. Pokud se zbytek příběhu ponese ve stejném duchu a Kirké bude ten storyteller, co je svědkem událostí, co se dějí jiným a ona je jediný pevný bod... možná to vezmu na milost

Celou dobu čekám, kdy konečně začne ten děn, páč to furt vypadalo jak expozice. Jenže ona expozice zjevně tím dějem je.
Ale většinu těch mýtů znám dost dobře, takže mě nic nepřekvapuje. Kirké není aktivní hrdinka, obecně se věci dějí jí. Ono je to taky tím, že to jede podle těch mýtů a v nich nebyla centrem příběhů.

moc mě to teda neba..

Okay, I liked the sister a bit better now. A tak trochu jsem měla pravdu s naivitou Kirké, ale aspoň ne tak moc.
Jako ta kniha je taková moderní sbírka mýtů s přicmrdnutými vlastními myšlenkami autorky, což je vlastně přesně to, co to má být. Trochu mi to připomíná jeden podcast, kde Athénu označili za jednu z feministických ikon, což bylo trochu... uh
Tady to ale není tak bad. naštěstí

Ok, I like her more now. Ale mám dojem, že tohle sebevědomí vzniklo právě pro to, že byla sama a nemohla se s nikým porovnávat. Dorazí k ségře a všechno pude do kytek jen pššššš

Ao3 is still down a já už nemám v práci do čeho kopnout, tak jsem teda znova po měsíci otevřela Kirké, yay ✨

Ta holka je tak hloupoučká a mě to sere, protože čmuchám depre od začátku až do úplnýho konce a protože mi to doporučila Meiňa, nemusím o tom ani moc pochybovat.
Jako, neni to úplně její chyba, jo. Faaakt napiču prostředí ale well. Depre.

Abych byla upřímná, nevěděla jsem, že španělská chřipka byla asi tak strašná? Hrozně moc zajímavých informací.

Ale taky se blížím k náckům a toho se fakt bojim, vzhledem k tomu, že autor o spolupráci IG Farben a nacistického režimu napsal celou jednu knihu.
Ufky, ufky.

Souboje velkých firem jsou stále velmi napínavé, docela jsem do bodu konce wwi a shiit got sort of real. Už to není jen ňuňu anilinový barvičky a léčivý bonbónky (a herák), ale taky bojový plyny a potápění obchodních lodí.
A bude hůř, žejo.

Furt je to ale brutálně zajímavý a baví mě to.