Emi > Recent Status Updates

Nechce se mi do ízy knih, takže další pokus o českýho autora lets go!

už se asi začnu modlit, aby taky neměl nějakou divnou úchylku..

Ke konci jsem skoro brečela. Nevím, jestli to byl žal, nebo hrůza, nebo nějaká jiná těžká emoce. Jsem fakt ráda, že jsem tu knihu nevzdala a i s přestávkami dojela do konce.
Nevím, jak to hodnotit. Aktuálně jsem kdesi na pomezí 5 a 4 a říkám si, jestli bude fér tomu dát jen hvězdy čtyři, kvůli mojí neschopnosti pochopit indiánskou mluvu.
Bylo to ale velmi dobré čtení.
Weasel Plume

„No forgiveness is necessary when those you punish are naught but savages. Would you feel guilt for shooting the fox that stole your hens? No, the fox, by his acts, is compelling you to take his life, even as downy feathers line his foul mouth. So it is with these Piegan. Killing them now will be mercy, an act which the Father who sees all will look kindly on, recognizing in you a man made in His very mold.“
damn

„But, too, it will be dark out on the prairie, I know.
As it is in my heart.
My pipe is empty, now.
I believe it has been since January 23rd, 1870.“

;-;

Je tohle horror? Vůbec netuším. Brutalita ustoupila, teď zůstala jen hluboká tragédie zničeného národa, jehož pár potomků si stále vzpomíná.
Čte se to zase dobře. Ne že by byl jazyk jednodušší, už se jen tak moc neztrácím v ději. Zvykla jsem si.
A způsob, jakým přemohl cat–mana je úplně brutální. I love it. Ale plakala bych.

Mooooooooom, i don't like it anymore ;-;
Jako ten zvrat je docela cool, ale teď je všechno plné utrpení a pozitivní konec není moc pravděpodobný.
Co jsem vůbec čekala? Zaprvý, je to horor, zadruhý co je pozitivního na příběhu indiánů?
Damn.

What the fuck it took a *turn*.
Ještě nějakou chvíli to bylo vágně tajemné, pak, jak se věci vyjasnily, už jen tragické. Man, šílená historie.

A teď? Vůbec jsem ten zvrat nečekala a nevim, co bude dál. Nevim, asi si to neužívám, taky mi neni moc dobře z toho ukousávání si vlastní ruky, ale dočíst to chci.

Fascinující historie. Tragická v každém případě.

Čtu indiánovy části a cítím tu tragédii, která se jeho lidem stala. A pak se příběh vrátí ke knězi a z indiána je najednou zrůda, která masakruje jeho krajany.
Jaké to musí být, každý týden poslouchat příběh vraha a tušit, že na konci nečeká nic než smrt?

Stále jsem ale v hodně pasážích ztracená a určitá část příběhu mi uniká. Styl vyprávění mi moc nesedí.

Asi jsem s tím jen víc na vážkách, furt jsem zmatená z děje a není to jen u indiánových částí. Je to tím, kolika slovům nerozumím?

Každopádně, nerozumím jejich chování. Dlouho mi trvalo pochopit, že kněz tu kočku z bordelu prostě čmajzl a ona zjevně zůstává?
A indiánovo chování, třeba jak nechal umřít telata, why the hell. Co mi uniká.

And where's the horror in it?

Ten koncept upírů je tu hrozně zajímavej. Postupné měnění vzhledu podle toho, z koho pije?

Občas se v Good Stabově (proboha tahle formulace je hrozná) ztrácím, asi je to těmi alternativními názvy spojenými s ne úplně typickou angličtinou. Občas je to až hrozně snové.

But overall I like it.

Nečekala jsem až takovou mluvu, už hodně dávno jsem nečetla knihu, kde bych nerozuměla tolika slovům. Moc tomu nepomáhají indiánský pojmy, ale k tomu jsou naštěstí seznamy s vysvětleními na internetech.

Je to.. zajímavé. Vyprávění je trochu odosobněné a tak úplně mě to nechytá.

A ta gay-ass scéna na začátku? T-T of my god

🥹 I'm not crying ur crying.

Okej, nebrečim, ale dojímavý to je. Pěkňoučký. Takový fufu, nadýchaný a tak. Moc jsem si tu knihu užívala, hlavně různý kultury a jednotlivý životní příběhy.
To be COMPLETELY fair, příběh samotný..byl super ne že ne, ale tak moc z toho vyzařoval vibe seriálu, že bych řekla, že kniha by mohla mít trochu jinou strukturu. Hnidopich no. Sorry. Still loved it

Ahhh, rochním se v tom jak prase v bahně. Ten worldbuilding, ty různé kultury a příběhy všech postav!

Celé to má hodně epizodický feel, každá zápletka skončí, než se posuneme k dalšímu příběhu, který odhalí historii dalšího člena posádky. Ale jsou fakt nápadité, moc se mi líbí jakékoliv prostředí.

It's sooo cozyyyy and waaaaarm and fuzzy. Jej, jak já miluju space operu. Přesně ňamka pro mě.

Fakt je to taková Firefly a dělá mi to hroznou radost, protože si z toho bere samý dobrý věci. Ale je tam úplně jiný worldbuilding! Me likey:3
Trošku se ztrácím ve všech názvech but I'm having so much fun:33

Finally, dobře good fucking characters. Konečně tyvole.
Idk je to začátek a líbí se mi to. Má to trochu vibes Firefly, což je rozhodně velký plus.
A milostný vztah s ai lodi je věc, se kterou jsem se ještě nesetkala a hrozně se mi líbí ten koncept. A zatim i provedení.

Tak takovou kundovinu jsem nečetla už dávno. Ještě že jsem unavená, jinak bych se nasrala znova. A možná tou knihou i mrdla. Protože tyyyvole, WHAT THE FUCK

Ještě že jsem před chvilkou ragovala bráchovi o celym ději, jinak bych byla ještě víc angry. Totálně pointless kniha. Kundovina. Fakt že jo. A to to vypadalo tak slibně.

ugh

Neeeee. Neee. Tyvole to neeee.

Jako, bude to už byl při scénách v Nice, hlavně ten konflikt. Ale tohle? Mám chuť tu knihu mrdnout pořádně daleko, ale je z knihovny a zrovna jedu v autobuse.
Ale tyvoleeee, tohle je tak dementní plottwist, že mě to fakt nasralo. Myslela jsem si že to město tam bylo zmíněno náhodou, dopiči

Jakože, konečně to je už rozjetý, ale všechny ty mírný náznaky magickýho realismu se zvýraznily a najednou mi to přijde tak nějak podivně ezo. Třeba se to nějak vysvětlí na konci, ale celej příběh mi přijde tak nějak pointless, nechápu, proč jsem musela sledovat příběh těch dvou.

A beztak, podoba firmy je jak z vlhkýho teenage snu o tom, jak můžou nájemní vrazi vypadat. meh

Jooo, starej světec v dlouhym plášti a s mluvícím psem, do prázdnýho šálku vyplivne pár zubů a trochu krve. Velká mluvící krysa z toho šálku jedním tahem vysrkne krev, usměje se a odběhne z kavárny.

I tohle je obraz, který Rochus nabízí a už posledních asi 150 stran mě hrozně baití, že se něco stane. Jsem za polovinou a pořád mám dojem, že hlavní děj vlastně ještě nezačal.

No ty vole, fakt jsem nečekala, že tu narazim na reálný pětistránkový životopis Mii Khalify, který jí z hlavy vyčetla telepatická mořská panna.
A ta křišťálovka je taky na padrť.

Mno. Musim říct, že v tuhle chvíli mě serou už obě hlavní postavy. Oba mají takovou tu typickou českou pindací náturu, kdy se dívaj hrozně zpatra na jiný lidi. A oba jsou dost povrchní, nicméně taky hrozně málo zajímaví, jejich povahy vůbec nejsou hluboké, jen dva centimetry vody. Loužičky.

Styl psaní je ale furt fajne, ještě se nic vlastně neděje, tak uvidim, jako furt baví, ale... bylo i líp ._.

Jak jsem si na začátku pochvalovala, že mi hlavní hrdinka přijde sympatická, tak beru zpět, je to dost pička, ale nejsme tu od toho, abychom četli o hluboké psychice postav.

Trošku mám podezření, že kniha je záminkou pro pohoněníčko si nad různými místy ve světě (tj bederk) dolů s klukovskou představou o ultra cool zabijácích.
Ale bavim se. A chci zas anděla

"Anděl!" zakřičela dívka.
"A stojí mu péro!" přidala se druhá.
"A jaký!" dodala třetí.
"Počkej anděli!" volaly za ním dívky a zajíkaly se smíchy. "Vezmi nás do nebe! Klidně si mě na cestu naraž na ten..."

Oprsklá sexuální tematika v tuzemských knihách je už evergreen a i když z něj mám osypky, nejspíš jsem i trochu zaujatá, u zahraniční by mi to asi nevadilo.
(už z toho mám ptsd)

Kvůli tomuhle jsem si musela vygooglit, co znamená bedekr. A ty vole, on to bedekr vlastně docela je.
Jsem zatím na úplným začátku, tak těžko hodnotit, ještě se to vlastně ani nerozjelo, ale jazyk je fajn. Tuhle věcnou domáckost mám na českých knihách ráda. A těším se na magickej realismus.

Poslední dvě povídky se mi výtečně hodily do mojí dnešní depre nálady. Šedá bezvýchodnost, zoufalá fádnost každodennosti, konec, který vlastně nic moc neříká, protože nehodnotí, jak ze situace vyjít, ale možná jak ji přijmout takovou, jaká je teď a tady.
Brnkalo mi to přesně na ty správné struny, jiné dny by se mi to asi tolik nelíbilo, ale což.

Tvl, občas si řikám, je to vůbec scifi? Jakože, asi to všechno bejt scifi nemusí, nemá to spojnici v tématu, ale autorce.
Některé příběhy jsou trochu zvláštní, nejsou vyloženě ničím zajímavé, ale vesměs mě baví nebo alespoň nenudí. Broučci (červnovky) mi teď leží c hlavě, stejně jako ti brouci. Ugh.
Tahle kniha nebude ohromené wau, ale obecně je velmi solidní a baví mě.

Asi nebudu plně souhlasit s názorem na přebalu knihy, že všechny povídky mají vysokou úroveň.... ale je to sakra těsný.
U několika málo z nich jsem si nebyla jistá, co má být pointa, ale teď poslední tři (dvacet hodin, panenka a v téhle fantasii), fuu. They spoke to me.
Hodně příběhů je v budoucnosti, ale jsou příšerně depresivní v porovnání se sci-fi povídkami minulého století.

Líbí se mi to. Řeč je taková hodně čtivá, nic přehnaně poetického.
Myslim, že se mi tahle kniha bude líbit.

Oof. Když už jsem začala lehce ohrnovat nosem nad povídkami (u mě je to vždy hit or miss), začaly být kratší, údernější, syrovější.
Krátké příběhy z hlavy mladého 23letého taiwanského gaye. To, co znamenalo být homosexuálem v devadesátkách. Celou knihou se line fixace na koupání a pachy.
Yearning. Hopelessness. Love.

Intimní vztahy: ofina uzavřena bublina neviditelných lidí a intimita, která mezi nimi vzniká.
Slízávání kapek potu ve čtyři ráno, když dotyčný hraje na klavír Chopina...