Emi > Recent Status Updates

Marta je ufňukaná malá holka s victim complexem, který je 34. Hynek podle všeho arogantní chlap s tendencí ke gaslightingu, přehazující povinnosti na ostatní, a neschopný přiznat svou vinu.

Nejdřív jsem z toho měla docela depky, ale teď už se v Martě dost viděla, teď už tolik ne, jen mě hodně sere. Navzdory tomu mě čtení fakt baví, žádný zdlouhavý pasáže a dost sebeuvědomění.

A protože jsem dočetla super knihu, pustila jsem se do té, co je čistě depka. Příběh o dvou lidech, co neví, jak spolu komunikovat, mají vlastní issues a protože to je česká kniha, nemůžu ani očekávat sluníčkový happyend.

A deptá mě to. Přesně tahle idea každodenní šedi mě děsí.

Jenže taky jsem chtěla přečíst jen pár stran a už jsem na 39. Takže tak.

Roztejkám se jak makadi v depkách, u mě je to ale blahem, hehehe, nice space opera, sarkastický ai/boti, badass postavy, found family, všechno, co mám ráda, gimme další díl do háje.

dojatá jsem jaksviň

Aaaaaaahhhh, já chci taky bejt v posádce pirátské královny. Fucking werewolves. Love them.
A taky všechny ostatní postavy, do háje. Už teď chci pokračování a vim, že není T-T

Ta kniha je trochu all over the place, před chvílí jsem se vztekala nad tím, jak rychle vypravěči v podstatě umírají, ale už cejtim, že se to všechno začíná propojovat.
Furt prostředníček za to, jak mě kniha nechala si oblíbit Demeter a Stewarda a pak mě z toho příběhu vykopla. Ale už cejtim, že to bude dobrý. Agnus ftw!!

Ok omlouvám se Stewardovi, že mě sral, je to bobík, co si zaslouží všechno a ty namyšlený ai by měly jít do kelu. Wtff, nečekala jsem, že uvidim šikanu ai se snahou o dohnání k sebevraždě.

Anyhow. Fakt se mi líbí, jak moc je vidět, že postavy nejsou lidi a taky tak nefungují. Je to fun.
A ani ten pacing mi už tolik neva, docela se do toho dostávám.

Jsem na vážkách. Protože hlavně začátek byla zlatá komedie, 10/10, chechtala jsem se, až mi skoro tekly slzy. Ale zase pak se tempo hrozně zpomalilo a je to takový..idk. Přijde mi to lehce nedopečený. Ale jsem jen ve čtvrtině. Furt je to funny.

(ale ten lovecraft jesus)

Hm tak tohle byl fail. V podstatě šlo o příběh mladého naivního a snaživého chlapce, jak se kvůli děvčeti dostane do armády, ale nakonec zjistí, že je mu tam dobře. Prokládané filosofickými a ideologickými pasážemi o režimu, kde nezáleží na pohlaví nebo pleti, ale na tom, jestli člověk sloužil v armádě.

kdesi pod 3*

Paradoxně ty nejzajímavější části jsou nejnudnější. Je fakt zajímavý číst o filosofii světa, jak tohle malí militantní fašounci fungují, ale zároveň tomu míň nerozumim. Neumim vypíchnout, co je na jejich ideologii špatně, a pak to obhájit.

Co se týče děje, v podstatě tu neni. Je to jen o postupu mladého člověka armádou.

Od bodu v bootcampu už o armádě nepřemýšlí jako o nich, říká my. Hrozně zajímavý, jak rychle vznikne ten pocit sounáležitosti. Jsme my s posl všichni ostatní.

Není tu moc sci-fi, broučí nepřátelé jsou efektivní dehumanizace nepřítele, a tak se jde zaměřit na fungování armády bez pocitu viny.

A fungování militantni(?) společnosti..Fuh. Dobrý. Fašounský.

Absťák z ao3 mě donutil scrollovat knihami, co si chci přečíst, a víceméně na random si něco vybrat.

Je to vlastně přesně to, co jsem čekala – mnohem větší introspektiva než film a míň akce (zatim). Neni to můj šálek čaje, vlastně se moc nebavím, ale čte se to dobře.

Brečim.

„You and I are the only ones who know we’ll never get there, that nothing is ever over. I feel like I’m always falling. I’ve been falling without landing for two thousand years.”
“Maybe you’ve been flying,” Elazar said.

V životě jsem brečela jen u hrstky knih a mám dojem, že tahle brzo bude jednou z nich.

Rachel, ty náno pitomá, kvůli tobě mám chuť bulet v práci T-T

(do určitý míry chápu její logiku, ale stojím za Elazarem a bulet chci kvůli němu)

„To make this vow, you must live for all your children, forever,” he said. “You must sacrifice your own death for him to live.“

Such a beautiful story ;-;

Ani mi nedošlo, že začínám číst další knihu s postavou, co je stará 2000 let. Je to úplně jiný pohled na nesmrtelnost, víc poetický a možná že i uvěřitelnější.
Moc se mi líbí styl vyprávění, skoro pohádkový, jako v mýtech ze středního a blízkého východu. Čekám zvrat.

Doporučil mi ji terapeut, rozhodně četba, na kterou nejsem moc zvyklá, ale je to zajímavý.
O tom, jak rozpoznat pocity uvnitř, uvědomit si je a pak s nimi začít pracovat. V podstatě mindfulness, ale reálně to slovo má nějakou váhu a není to jen prázdná fráze.

Prcáníčko prcání, yeehaw.

Ale ne, bylo to fun. Jsem trochu ovlivněná jednou recenzí, co jsem si nerozumně přečetla, ale ta kniha mě baví, Atticus je zábavná hlavní postava, zatim jsem měla tak dvě, tři chvíle, co jsem se smála nahlas, což se moc nestává.
Určitě to neni cozy literature, ale zároveň nic složitého, co doručuje to, co slíbí. Jako relax je to ideál.

Co uděláš, když tě stará irská babča vidí zabít týpka mečem? Řekneš jí, že je to brit a ona ti nabídne, ať ho zakopeš na její zahradě!

pláču z "fecking tea bag" fakt že jo

Fajnová relaxační urban fantasy. Úplně perfektní na můj styl čtení v práci, kdy vždy přečtu najednou jen tak tři věty a pak zas něco dělám.
Žeru Oberona, hrozná fangirl nad historickými postavami. Lowkey bych taky chtěla mít pudlí harém, kde se feny jmenují jen Fifi a Bambi.

Jediný, co mě sere, je představa Atticuse se zrzavou kozí bradkou, protože prostě proč🤢

Věděla jsem, že kniha nic nevysvětlí, a že to bude spíš o konceptu lidství, než vyloženě o nějakém příběhu. I tak... nevím. Poslední třetina nabídla hodně otázek, ale žádné odpovědi, moje dušička byla zvědavá, jestli aspoň trochu tam bude dobrý konec.

řekněme že 3,5/5

Well, there's that. Měla jsem pravdu, že se to všechno propojilo a vysvětlilo, nebylo to nijak zvlášť překvapivé, poslední čtvrtina byla i zábavná, škoda, že tak to nebylo celou dobu. Neudělala jsem si k postavám vztah, ty plot twisty byly..ok. Konec se mi agresivně snažil vecpat feel-good pocity, ale nebylo na čem stavět.

Eeh tak 2,5 nebo 2,75?
Promiň, thio, snad mi nepřestaneš doporučovat

Jak napsat zajímavý příběh dost nezajímavě. Skupina protagonistů pokračuje vpřed, ze všech nástrah se dostanou bez větších komplikací a s tim, jak úplně na random umřel jeden týpek, už vlastně nemají ani motivaci jít za čarodějnicí.
Chápu, že tohle všechno je build-up k finále, ale i u něj se obávám, že nebude nic moc. Žádné trnutí do konce, žádné napětí, nevěřím autorovi ten svět. A pořád nové a nové postavy, why

Okk, ale satanistické městečko plné kanibalů? + orphan train.Hehe.

Konečně se to začíná propojovat a já kdesi v polovině začínám chytat chuť to reálně číst. Ty koncepty jsou samy o sobě super, furt mě hlavní postavy absolutně nezajímaj (charakterizace nula nula nic), ale je to vlastně zábava. Trošku jsem zklamaná, že to horor není ani zdaleka, ale co už. Aspoň je to trochu i chytré.

Konečně se začínám někam dostávat a už to není zas tak moc random. Taky se konečně neztrácím ve jménech postav.
Ten subplot s démonem byl vlastně děsně creepy a trochu mě to i baví. Zajímavý kontrast s Lesem, který čtu zároveň, tady se ta cesta divočinou zdá hrozně izy.

(also co sakra byl ten strom oběšenců)

Začínám se bát, že to skončí mizerně a já budu depre. Ale čte se to fakt skvěle. Nebo teda, děj je vlastně velmi věcně popsaný, jsou tam ale hrozné věci. Nevidím pozitivní výsledek a beztak, nejsme v Americe a tohle není Hollywood

Příběh se skoro až lyrický ve své poetičnosti. Neřeší reálie, nevysvětluje, co se stalo (mám podezření, že se o to vůbec nepokusí, což vůbec nemusí být na škodu), jen ukáže skutečnosti a jak se s tím lidi (ne)vypořádali.
Budoucnost je vskutku naprosto zoufalá a mizerná, naprosto šílená, ale napsané je to překrásně.

(až na molitanovou čelist bcs wth was that)

Ok i get it, not even a bunch of underdogs, those are some random ppl to form a group to...kill a witch or smt. (spíš to smt předpokládám)

Playback zase nahrával na hodně i moderních

Lota jsem si jako malá nedokázala patřičně užít, když teď znám jeho biblický kontext, bylo to od začátku krásnější. Takové...lehce prvoplánové, ale to hodně povídek tu. Přece jenom ale, jsou 50 let staré, takže ohraná klišé tehdy tolik ohraná nebyla.
Lot a Iris byli ale krásní i vypravěčsky, úplně jsem cítila slunce na tváři a viděla Iris před sebou.