Eliza > Recent Status Updates

Pravděpodobně zlatý hřeb knihy, ale čte se to dost mechanicky. "Hm, aha, tak jo." Olivia je strašně plochá postava - nic nemá, nic mi čtenářsky nedává, není ani annyoing, protože není nic. Malachiáš, paradoxně, není v téhle fázi nesympatický, což je pro mě ten skutečný horor. V DR žánru jsou horší pošuci než on. Logika každopádně vyletěla oknem už dávno.

Je pro mě místy těžké oblíbit si Celii, skrze její poněkud idealistické představy, slepotu vůči realitě. Oceňuji spíš cynismus Evelyn. A hodně mě zajímá, jaká vyjebávka bude čekat na Monique.

Jedno musím Malachaiovi nechat - ten psychouš umí uklízet!

Já to nemůžu přestat číst, skvěle napsané. Starý Hollywood mě nikdy obzvlášť nezajímal, ale tahle sonda do života? Bomba. Návraty do přítomnosti taky. Věci tu dávají smysl, nic mě tu neruší, Evelyn je skvělá postava.

Moje hlavní otázka je - zabil Malachi toho psa? Protože mám pocit, že zabil Oliviina psa.
Táta na vozíku se mi zdá trochu moc, ale OK, má to být fucked up, fajn. Na zbytek knihy se vzdávám aplikace obecné logiky. Tohle je based on vibes only.

Knihu mám zatím jako e-knihu, ale objednávám i fyzickou kopii. Je tu tolik citátů, které si musím označit, to se mi chvíli nestalo. Evelyn i Monique jsou skvěle vykreslené, jazyk je bezvadný, plyne to rychle. A má to nějakou hodnotu, utváří to obrázek o světě. Juj, tohle mi udělalo radost.

Těžké vytvořit si koherentní názor. Čte se to rychle, snadno, to psaní není zlé. Ale k ničemu tam nemám vztah. Žádná psychologická sonda se nekoná. Druhá půlka bude, hádám, emočně silnější, jen mám i tak pocit, že to je jednohubka, na kterou za chvíli zapomenu.

Čteno formou audioknihy (do gymu na pás, přiznávám).
Od začátku se mi to líbí. Ten obraz Evelyn, Monique, jak moc z toho dýchá tajemství starého Hollywoodu. Samozřejmě jsem viděla úryvky, citáty, fanarty, takže mám nějaká očekávání a o to víc se těším.
Upřímně, tohle bude intelektuální palette cleanser ke všemu ostatnímu (aka dark romance a fanfikcím, ehm).

Já to ani nevnímám jako knihu. Má to feel náhodou publikované Wattpad AU fanfikce. A když to vnímám takhle, není to zlý. Nicméně je zázrak, že sourozenecká situace je zatím ta nejmíň divná - domluvený sňatek a věci kolem bere zlatou. To je pak jednoduchý být tým psychouš Malachi. (Also představa, jak týpek přebírá právní firmu, je úsměvná - mám z něj dojem, že neumí do pěti počítat.)

Že to bude PWP jsem věděla, ale puknout někomu lebku, ještě s ní dvakrát fláknout a ten člověk žije? "Policie ho varuje, aby se choval slušně" - na zdi té benzínky mají být cákance krve. A co je to s těmi domluvenými sňatky? Prodají Olivii v další kapitole One Direction?
A klenot od Olivie - proč by Malachiáš potřeboval terapeuta nebo léky? Girl, idk. Možná proto, že jeho sociální interakce jsou jak z MMA.

Řekněme si to takhle - Olivie by měla být v terapii, Malachiáš v ústavu, starej Vize nikdy neměl být otcem kohokoliv. Also, co to zase je, že se Olivia musí vdávat podle tradice čistá a nevinná? Odkud zase tohle přišlo?
Cítím, tě dostat se až na konec téhle knížky bude těžká zkouška.

Strašně dobře tady funguje princip "piš o tom, co znáš". Líbí se mi ten příběhový mikrokosmos s velkým dopadem, komentáře k české justici, k čekacím dobám u terapeutů, reálně bych tohle viděla jako doporučenou četbu pro střední školy. Hodně lidem by to mohlo pomoct.

Fuuuuuh, dobře. Docela dost ran na solar. Je to těžký, a zároveň se to fakt dobře čte. Mazec.

Oh... Oh no...
Neříkám, některé postavy jsou dost šablonovité, je to takový středoškolský galimatiář at times, ale ta psychologie toho, opravdu vykreslení, co se kolem Cilky děje? Chef's kisses.

Je to moc pěkné vyprávění, snadno se to čte, krátké kapitoly... Podezřele lehké čtení na to, jak ze všech stran chodí upozornění, že je to brečící knížka.

Dobře, tahle knížka mě už od začátku překvapila moc pěkným jazykem, metaforami, sympatickou hlavní postavou. Já snad začnu mít vysoká očekávání...

Kdyby se to rozepsalo, mohlo by to být na trilogii, takhle je to uspěchaně jedna kniha. Šetříme možná čas a papír, ale celkem na úkor do hloubky prožitých emocí, které tu někde hodně chybí.

Děj se dramatizuje, jako by měl za cca 50 stránek končit, ale nejsme ani v půlce. Takže jsem extra zvědavá, kde a jak strávíme zbytek knihy, na čem se budeme točit.

Hodně rychlé, chybí mi tu nějaké prožití, vykreslení emocí. Díváme se na ty turbulentní odálosti hrozně zvnějšku. Nic nemá šanci se ve čtenáři efektivně usadit.

První kapitola napsaná jako sprintem, člověk se ani neměl šanci nad něčím pozastavit. Trochu mě zaráží střídání časů, přitomný a minulý, ale druhá kapitola už vypadá lépe.

Občas found family trope zachází do krajností, kdy se skoro bojím, aby si pro sebe navzájem nešli řezat žíly, ale je to pěkný. Šestka je strašně fajn hlavní postava a mám vůči ní extrémní empatii.

Průběžně si u toho pofňukávám. A velmi oceňuji, jak očividně si k tomu sednul editor a škrtal jak na běžícím páse, protože to je fakt osekané jak ty chrliče tam.

Jde to jiným směrem, než jsem čekala. Ten svět se mi strašně líbí, Seacht mě ale mate továrnami a zároveň středověkým vibem?